Zpráva o vrcholovém setkaní na vrcholu Rejvíz

  Po kulturní akci v Praze na konci března bylo další setkání odborářů zorganizováno v Jesenických horách - v Národní přírodní rezervaci Rejvíz. První říjnový víkend se sešli lidé a jeden pejsek na chatě Orlí Vrch, kde bylo připraveno ubytování pro početnou skupinu účastníků z několika krajů.

  Ti první přijeli autem už v pátek dopoledne, další pak postupně zaplňovali parkoviště u chaty. Někteří využili toho, že autobusová zastávka je blízko chaty. A i poslední příchozí, který si zvolil cestu vlakem a vystoupil o několik zastávek dříve, aby se mohl kochat čarokrásnou přírodou , dorazil v odpoledních hodinách. Vstřícný personál chaty i mu připravil dobrý oběd.

  Páteční večer byl pak v duchu povídaní lidí, kteří se už dlouho neviděli. Dokonce někteří nechtěli ztratit ani minutu krásného počasí a ještě v pátek odpoledne se vydali do lesa, ve kterém je chata Orlí Vrch ukryta. Posléze se ukázalo, že to jsou zkušení houbaři, kteří dokážou nasbírat plný košík hub i v tak pozdní dobu. A našel se i takový, který si udělal delší procházku po okolí, ale i pro něho zůstala dobrá večeře. Páteční štěbetání přátel utichlo až těsně před půlnocí.

  Sobotní ráno nás přivítalo příjemnou vůní domácí kuchyně, na snídani si bylo možno vybrat z mnoha věcí vlastní produkce místní farmy, která je součástí této chaty.

  Ranní mlha byla velice rychle vystřídaná nádherným počasím, i vítr, který tu je skoro každodenním hostem, utichl. A i míst, které je tady možno navštívit, je tolik, že se to za jeden víkend nedá stihnout všechno. Proto samovolně vznikly skupinky, které se vydaly každá za svým cílem.

  Nebudu se tady rozepisovat o krásách Jesenické přírody, né protože na to je elektronický průvodce a knihy od profesionálu, ale protože popsat nádheru a jedinečnost chvilek v přírodě prostě nejde!!!

  Jenom musím konstatovat, že kdo nepřijel na Rejvíz, tak by měl toho litovat. (Dobrá zpráva pro ty, kteří nejsou zcela zaslepeni svým vlastním JÁ – na příští rok se plánuje podobná akce. )

  Odpoledne nás čekalo překvapení v podobě návštěvy pana Šafáře z centrály OSPO, který odpovídal na všetečné dotazy.

O další překvapení se postarala zase domácí kuchyně se zkušenými kuchaři, ochotnou a krásnou obsluhou. A hlavní aktér slavnostní večeře bylo pečené, středně velké selátko, doprovázené domácími produkty, zejména domácím chlebem připraveným podle starodávné receptury speciálně pro vepřové hody.

Večeře se protáhla do pozdních hodin a pak ještě dlouho do noci bylo slyšet z různých míst chaty, jak si lidé vypráví o zážitcích z tohoto dne.

Nedělní ráno pro mnohé začalo až v pozdních dopoledních hodinách, ale nepřišli o nic z bohaté sváteční snídaně. Chválit jednotlivé jídla by bylo už nad rámec této eseje (prostě jste tam měli být … ). Ale neodpustím si zmínku o domácí bábovce - ta sametová hebkost těsta, jemnost chuti a ještě něco... ( recept jsem z nich nevypáčil) udělalo z bábovky božský pokrm.

To, že venku začalo pršet nikomu až tak nevadilo, protože si odváželi mnoho zážitků, a né jenom krásný pocit z akce, ale i plný košík hub, protože houbaři nasbírali toho tolik, že vyšlo na každého.