JAK VYZRÁT NA ODBORY
Nečasova vláda používá vůči odborům v zásadě tři způsoby podpásových úderů.
Odbory to v žádné ze zemí postprůmyslové společnosti nemají lehké.
V důsledku změn v charakteru a organizaci práce se ti, kteří jsou na trhu práce úspěšní, domnívají, že se bez odborů obejdou, zatímco ti neúspěšní nevěří, že by jim odbory mohly nějak pomoci.
V naší zemi to však mají ještě těžší než jinde. Kdyby byly pravicové vlády tak nápadité v zajišťování podmínek pro růst blahobytu, jako jsou vynalézavé v odbývání odborů, patřili bychom nepochybně k hlavním tahounům evropské ekonomiky.
Nečasova vláda používá vůči odborům v zásadě tři způsoby podpásových úderů. Pokud se odbory zúčastňují jednání tripartity, prosazuje nekompromisně své návrhy s následným tvrzením, že odbory přece u všeho byly.
Pokud na protest proti této léčce odbory přestanou tripartitu navštěvovat, prohlásí vláda, že nemají zájem o její vstřícný přístup a o konstruktivní jednání. Druhá finta se týká demonstrací a stávek. Pokud se akcí odborů zúčastní nízký počet lidí, vysmívá se vláda hrstce nespokojenců, kteří už svým zanedbatelným počtem ukazují, že podpora odborů a jejich požadavků ve společnosti je mizivá.
Pokud se naopak akce zúčastní sto tisíc lidí a více, změní se pohrdlivý úšklebek vlády v masku hrůzy: někdo chce prý využít své síly k destabilizaci společnosti, nerespektuje mandát z voleb a přímo v jádru ohrožuje demokracii. Je opravdu těžké stanovit, kolik má správná demonstrace mít účastníků, aby se jí vláda ani pohrdavě nevysmívala, ani neklesala hrůzou v kolenech.
Třetí strategie se týká odborářských požadavků. V případě, že odbory pouze poukazují na to, co vláda dělá prokazatelně špatně, jsou odbyty s tím, že kritizovat přece umí každý. To, co naše společnost potřebuje, jsou pozitivní řešení, která prý odboráři nepředkládají.
Když naopak odbory vypracují detailní návrhy na řešení dnešních problémů a představí alternativní návrhy reforem, je vláda teprve zděšena. Jak si jen někdo dovolí diktovat, co máme dělat? Odbory přece nejsou politickou stranou a nemají žádné právo nabízet své vize, a to ani v případě, že řádné a státotvorné politické strany žádnou vizi nemají.
Ať udělají odbory cokoliv, je to špatně, i kdyby snad měly pravdu. Ať udělá vláda cokoliv, je to správně, i pokud by se snad mýlila. A odboráři jsou ke všemu natolik hloupí, že tak jednoduchou pravdu ne a ne pochopit.
Jan Keller
Publikováno v deníku Právo